Sběr je rituál. Ráno, když je vzduch ještě chladný a rosa leskne se na listech, vstupujeme do sadů. Každou třešeň vezmeme do ruky, posoudíme její zralost a vůni, a jen ty nejlepší putují do našich sklenic. Přezrálé, příliš tvrdé nebo poškozené plody odkládáme – chceme, aby marmeláda byla pouze z těch nejšťavnatějších a nejvoňavějších třešní. Každý plod má svou chvíli, každý plod má svůj příběh.

Po sběru přichází do kuchyně kouzelný okamžik. Třešně se očistí, zbaví pecek a připraví na vaření. Vaření je pomalé a trpělivé – přesně tak, jak to dělávaly naše babičky. Plody se nalijí do kotle, přidá se trochu cukru a přírodní citrusový pektin – jen tolik, aby se zvýraznila jejich přirozená sladkost, aniž by byla ztracena jemná kyselinka, typická pro čerstvé třešně.

Jak se třešně pomalu mění v marmeládu, celou kuchyní se šíří vůně léta. Sladká, teplá, voňavá a zároveň něžná – jako objetí babičky, která vám nabízí lžíci čerstvě uvařené marmelády a úsměv, který zahřeje u srdce. Během vaření sledujeme barvu, hustotu a chuť – každá várka je kontrolována s láskou, aby výsledkem byla dokonalá harmonie sladkosti a ovocné šťávy.

Hotová marmeláda se plní do sklenic, které uchovají vůni, barvu a chuť léta. Je lesklá, tmavě červená, plná třešňové sladkosti, jemně nakyslá a ovocně šťavnatá. Každá lžička přináší pocit klidu, radosti a pohody – a připomíná teplé letní dny, kdy stromy v sadech voněly, ptáci zpívali a slunce hladilo každý plod.

Domácí třešňová marmeláda z letošní sklizně je víc než jen pochoutka. Je to pohádka ve sklenici, kousek Slovácka a Jižní Moravy, který si můžete otevřít kdykoliv a přenést se zpět do zahrady plné zralých třešní, slunce a lásky. Hodí se na pečivo, lívance, do dezertů, nebo jen tak – na lžičku, když chcete ochutnat pravé léto.