Provodov: Místo, kde se rodí naše povidla

Provodov je vesnice, kterou byste možná minuli, kdybyste ji neznali. Žádné billboardy, žádné nablýskané obchoďáky, žádný hluk. Jen ticho, příroda a život, který plyne vlastním tempem – tak, jak to bývalo kdysi.

Rozprostírá se na úpatí Vizovických vrchů, tam, kde se louky pozvolna zvedají do kopců a kde se lesy dotýkají nebe. Jsou tu dlouhé mezní pásy, které v létě rozkvétají bylinami, jabloně a hrušně staré tolik, že by mohly vyprávět. A mezi tím vším naše malé sady, zahrady a kousky půdy, kde roste ovoce, které je základem našich povidel.

V Provodově není spěch. A kdo sem jednou přijede, pochopí proč.

Ráno se tu probouzí pomalu – nejdřív zpěv ptáků, pak vůně rosy na trávě, teprve potom lidská práce. Vzduch je čistý, od lesa přichází svěží chlad, od luk teplý sluneční dech. A stromy, které zde rostou bez chemie a bez zásahů, si berou z krajiny vše, co potřebují: vodu, světlo, čas.

Když na jaře rozkvetou švestky, je to jako sněhová vánice, která nic nechladí, ale všechno slíbí. Léto pak přináší meruňky, které v našem kraji vyzrávají pomalu a poctivě. A podzim? Ten přivádí hrušky a jablka, které mají přesně to, co má mít ovoce z hor: trochu sladkosti, trochu kyselosti a hodně charakteru.

Právě z tohohle ovoce děláme povidla.

Ne dodávkou z velkoobchodu. Ne z rychlých sadů hnaných chemií a postřiky.
Ale z plodů, které vyrostly pár kroků od našich domů, na půdě, kterou známe jménem a cítíme k ní respekt.

A tady se provodovská krajina setkává s tradicí.

Naše povidla nejsou moderní "receptura", nejsou produkt marketingu ani trend zdravé výživy.
Jsou pokračováním práce babiček a prababiček, které stály u měděných kotlů ještě v době, kdy se svět točil pomaleji. Když povidla nebyla luxus ani zboží – byla to podstata domova.
Pomalé míchání, horko z kotle, vůně, která se nese domem i ven na dvůr… to je něco, co se nedá uspěchat. A ani nechce.

Když vaříme povidla dnes, vlastně tím říkáme: 
"Tohle je naše krajina ve sklenici."

Je v nich chuť švestkových stromů, které každý rok odolávají zimám. Je v nich sladkost hrušek, které dozrávají na slunci pod lesem. Je v nich svěžest jablek, kterým studené horské noci dodávají navinulý tón.
A hlavně – je v nich klid, čas a poctivost, které jsou pro Provodov tak typické.

Možná i proto naši zákazníci často říkají, že z povidel jde cítit "něco navíc".
Co to je?

To, že nejsou vyrobené.
Jsou vypěstované, vyvařené a vymazlené.
Jsou otiskem místa, které máme rádi.

Když si dáte naše povidla, neochutnáte jen ovoce. Ochutnáte kus Provodova – tu naši krajinu mezi lesem a loukou, ten starý čas schovaný ve sklenici. 
A věřte, není lepší způsob, jak poznat vesnici, než ochutnat to, co v ní roste.