Když přijde podzim a tráva se pokryje ranní rosou, jabloně se ohýbají pod tíhou plodů. A pod nimi je ticho – to krásné, čisté ticho, které známe jen z venkova. Jen občas zapraská větvička. Jen občas se ozve lehké "ťuk", když spadne jablko do trávy.

Jablka sbíráme vždy ručně. Nikdy nespěcháme – není kam. Každé jablko bereme do ruky, jako by bylo jediné na světě. A každé musí být tak akorát: zralé, voňavé, šťavnaté. 

Jablka z Provodova v sobě mají krajinu – louky, lesy, studená rána, teplé dny, déšť i slunce.Když k nim přivoníš, ucítíš všechno najednou.

A pak přijde ten moment, kdy se jablka přenesou do kuchyně.
Tady začíná jejich proměna. Jablka mají jemnější duši než švestky, ale víc hravosti než hrušky. Vaření je s nimi radost – voní okamžitě. Stačí je nakrájet, položit do kotle a už se celá místnost provoní. Vůně jablek se šíří jako pozvání: teplé, útulné, domácké.

Jablečná povidla se nevaří rychle. Musí se jim dát čas, aby se rozvařila, zjemnila, aby pustila svou přirozenou sladkost, která je tak jiná než běžný cukr. Je to chuť, která se rodí sama od sebe – pomalu, trpělivě, s láskou.

A jak se míchá, hmota houstne. Z jablek se stává krémová, hebká, teple zbarvená hmota. Ne tak hutná jako švestky, ne tak hladká jako hrušky – má vlastní osobnost. Jablečná povidla jsou jako rozmazlená – musíte je míchat jemně, aby zůstala sametová, ale zároveň poctivě, aby měla hloubku.

A nejkrásnější je, když se kuchyní rozline vůně pečených jablek.
Ta, kterou známe z dětství. Ta, která připomíná, jak babička otevřela troubu a celý dům najednou voněl teplem, bezpečím a sladkou radostí.

Když povidla dosáhnou dokonalé konzistence, nastane jejich tichá cesta do sklenic. Každá sklenice se plní horkou, zlatavou hmotou, která ještě chvilku jemně prská. A když se zavíčkuje, jako by se do ní zavřela celá atmosféra podzimu – barvy listí, čerstvý vzduch, vůně jablek a pocit, že doma je vždycky dobře.

A pak. Pak stačí jen otevřít.
A jablečná vůně tě obejme.
Jemná, sladká, něžná.
Jako pozdrav od babičky. Jako pohlazení.

Jablečná povidla se hodí skoro na všechno. Na koláče, do buchet, na lívance. Do jogurtů, kaší, na palačinky. Ale nejlepší jsou prostě jen tak. Na lžičku. Protože jejich chuť se umí zastavit v čase – zpomalí tě, ochladí hlavu, pohladí srdce.

Jablečná povidla z Provodova jsou příběh o domě, kde je teplo.
O chvílích, které stojí za to prožít pomalu. A o sladkosti, která je opravdová.

Klikněte a můžete začít psát. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi.

Klikněte a můžete začít psát. Voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt neque porro quisquam est qui dolorem ipsum quia.